Zkouška tvrdosti podle Rockwella je metoda stanovení tvrdosti materiálu na základě hloubky vniku indentoru (diamantový kužel, nebo ocelová kulička) do zkoušeného vzorku. Měření je velmi rychlé a nenáročné na úpravu povrchu. Jde o velmi rozšířenou zkoušku, která je předepsána normou ČSN EN ISO 6508-1.
Postup a princip měření:
- Zkušební vzorek je položen na stolek přístroje a pomalu se přiblíží k indentoru.
- Indentor se vtlačuje do materiálu, až se na stupnici přístroje objeví hodnota zatížení F0, hloubka vniku indentoru je v tu chvíli rovna h1.
- Zátěž působící na indentor se zvýší o hodnotu F1 na hodnotu zatížení F (F=F0+F1), při které pronikne indentor do materiálu hlouběji o hodnotu h2, tím se dostane na hloubku h (h=h1+h2). Vznikne tak trvalá a pružná deformace v materiálu. Toto zatížení se nechá na indentor danou dobu působit.
- Síla působící na Indentor je snížena na hodnotu zátěže F1, při čemž se sníží pružná deformace na minimum a indentor tak zůstane v hloubce h3, ze které následně lze vypočíst tvrdost podle vzorce:
Kdy je:
E – konstanta závislá na druhu indentoru a
h3 – hloubka dosažená po částečném odlehčení indentoru.
Označení tvrdosti složeno z počátečních písmen názvu metody HR, druhu zkoušky (např. C) a hodnoty tvrdosti 58. Výsledek tohoto zápisu je v tomto případě HRC58.
Druhy zkoušek jsou:
Využití jednotlivých způsobů měření tvrdosti podle Rockwella:
| Označení | Použití |
| HRA | Slinuté karbidy, tenké oceli a případně kalené oceli. |
| HRB | Slitiny mědi, měkké oceli, slitiny hliníku a tvárné litiny. |
| HRC | Oceli, tvrdé litiny, případně tvrzené oceli a jiné kovy tvrdší než 100 HRB. |
| HRD | Ocelové plechy a případně středně tvrzené oceli a perlitické temperované litiny. |
| HRE | Slitiny hliníku a hořčíku s dalšími kovy. |
| HRF | Žíhané měkké slitiny, tenké měkké plechy. |
| HRG | Fosfátové bronzy, slitiny mědi s berylliem, temperované litiny. |
| HRH | Velmi měkké kovy, plasty a jiné měkké materiály. |
