Zkouška mikrotvrdosti podle Knoopa je předepsána normou ČSN EN ISO 4545-1.
Indentor pro měření podle Knoopa je diamantový jehlan s kosočtvercovou podstavou. Kosočtvercový vtisk, který je vytvořen tímto indentorem má poměr délek úhlopříček viz obr.
U této metody se tvrdost materiálu vyhodnocuje na základě pouze delší úhlopříčky. Tato úhlopříčka je při stejném zatížení mnohem delší, než u metody podle Vickerse, odečítání je proto výrazně přesnější, což má pozitivní dopad na výslednou přesnost získané hodnoty tvrdosti. Tvar indentoru pro měření podle Vickerse je rovnostranný jehlan s vrcholovým úhlem 136° (viz obr 1-3). Hloubka vtisku vytvořená tímto indentorem odpovídá zhruba 1/7 délky jeho úhlopříčky.
Díky svým velmi mělkým vtiskům (pouze 1/30 délky delší úhlopříčky), se metoda hodí pro měření tvrdosti tenkých povlaků, kovových fólií a tenkých plechů, nebo tenkých kalených povrchových vrstev.
Metoda je z důvodů malé hloubky vtisků velmi náročná na jakost testované plochy – drsnost, rovinnost planparalelnost testované plochy proti základně vzorku.
Geometrické parametry indentoru podle Knoopa:
Vrcholový úhel ve směru delší úhlopříčky – 172°30’00“
Vrcholový úhel ve směru kratší úhlopříčky – 130°00’00“
Pro získání hodnoty tvrdosti se používá konstanta C, která odpovídá:
kde je:
A – Vrcholový úhel ve směru delší úhlopříčky, 172°30′
B – Vrcholový úhel ve směru kratší úhlopříčky, 130°
C – Konstanta indentoru.
Tvrdost podle Knoopa se počítá následujícím způsobem:
kde je:
HK – Tvrdost podle Knoopa
F – Zatěžovací síla, N
S – Průmět plochy vtisku, mm2
C – Konstanta indentoru (viz víše)
D – Délka delší úhlopříčky, mm
